Sladký život

Ač se to dnes může zdát přehnané, ve době premiéry byl Sladký život„filmem filmů” a zároveň dokumentem doby. Nejen Germiho komedie Rozvod po italsku (1961), která vznikala takřka souběžně se Sladkým životem (1960), ale celá dlouhá řada filmů a filmařů se se Sladkým životem tak či onak dodnes poměřuje (naposledy se s odkazem Felliniho spektáklu vědomě vyrovnával Paolo Sorrentino ve Velké nádheře). Sladký život není jen „velkým vyprávěním o hedonických časech v Itálii (nahlížených v jednotlivých epizodách optikou novináře Marcella), ale předjímají a utvářejí mediálně košatý mýtus šedesátých let v košilaté rozevlátosti, svobodomyslnosti, společenské angažovanosti, erotismu i cynismu.