Nikdy nebudeš sám

Po dvaceti pěti letech na stejné pozici se neambicióznímu Juanovi rýsuje šance na povýšení. Mohl by se stát obchodním partnerem svého nadřízeného a konečně by se mu dostalo slibovaného uznání. Jakékoli vyhlídky na lepší zítřky však náhle zmaří brutální napadení jeho syna Pabla, který se ve chvílích otcovy nepřítomnosti oddával studiu tance, stylizoval se do ženské role a svou křehkostí a jinakostí dráždil partu problematických mladíků z okolí. Jak se navíc v krizové situaci zachovat, pokud sami máte se synovou homosexualitou problém? Syrové drama o odvaze vzepřít se svazujícím normám a konvencím varovně poukazuje na zaslepenost chilské společnosti a zdůrazňuje nezbytnost boje za pravdu a spravedlnost. Snímek přitom nepřináší pouze společensko-kritickou výpověď. Je především výrazným filmovým počinem propojujícím zneklidňující realismus s působivým stylem.

After twenty-five years in the same position at work, the unambitious Juan could have a chance for promotion. He might become his supervisor's business partner and finally receive the promised recognition. Any prospects for better days are suddenly destroyed, however, by a brutal attack against his son. In his father's absence, Pablo indulged in studying dance, playing a woman and otherwise inadvertently provoking a local gang of young troublemakers with his fragility and otherness. And how do you react in such a crisis when you have a problem with your son's homosexuality as well? The raw drama about the courage to defy restricting norms and conventions points a warning finger at Chilean society's blindness and emphasizes the necessity to fight for truth and justice. The film offers more than only social criticism, however, it is, above all, a distinctive piece of art, connecting unsettling realism with impressive style.