Marian a diskuze s Janem Šiklem

Po skončení promítání proběhne od 20:00 diskuze se scenáristou filmu, psychologem Janem Šiklem o vzniku filmu, jeho motivu, důvodu vzniku, psychologii postav, nebo také o jeho bohatých zkušenostech z odborné praxe. Diskuzi povede ředitelka Muzea romské kultury PhDr. Jana Horváthová. 
Pokud budou dostupná volná místa, bude možné se k diskuzi připojit i bez zhlédnutí filmu.


PhDr. Jan Šikl, Ph.D.

Psycholog, psychoterapeut a etoped. Je akreditovaným supervizorem Českého institutu pro supervizi (ČIS). Je členem České psychoanalytické společnosti, České společnosti pro psychoanalytickou psychoterapii (ČSPAP), České asociace pracovníků linek důvěry (ČAPLD) a České psychoanalytické společnosti (ČPS). Absolvoval psychoanalytický výcvik, výcvik SUR, výcvik jungiánské analytické psychoterapie, výcvik na psychodrama, balintovský výcvik, mezinárodní výcvik v léčbě drogových závislostí a výcvik v práci s mimořádnými stavy vědomí. Pracoval jako vychovatel v dětském domově a ve výchovném ústavu, kde se setkal s příběhem Mariana. Scénář, na kterém se podílel, tak vychází z reálné zkušenosti. Šikl byl čtyři roky vedoucím krizového centra, působil v centru RIAPS. V současnosti provozuje soukromou psychoterapeutickou praxi.

Projekce filmu Marian a následná diskuze ve spolupráci Kina Art, Muzea romské kultury a Domu umění města Brna je jedním z doprovodných programů k monografické výstavě ESTER KRUMBACHOVÁ (23. 11. 2021– 6. 3. 2022, Dům umění města Brna), která představuje autorčinu dvacet let nepřístupnou pozůstalost. Více o výstavě na webu Domu umění.

Ester Krumbachová (1923–1996)

od roku 1953 pracovala jako divadelní výtvarnice – nejprve v Českých Budějovicích, později v Praze. Podílela se na mnoha výrazných filmech české nové vlny (Démanty noci, Sedmikrásky, Valerie a týden divů, Ucho ad.). V roce 1970 natočila svůj jediný film Vražda Ing. Čerta. Po roce 1972 jí bylo zakázáno se podílet na celovečerních filmech a na televizní tvorbě. Jen příležitostně spolupracovala s Krátkým filmem Praha, mimopražskými filmovými studii a podílela se na několika filmech zahraniční produkce. Zákaz se jí podařilo překročit v roce 1983, kdy s Věrou Chytilovou natočily film Faunovo velmi pozdní odpoledne. Po roce 1990 se opět k filmu mohla vrátit, její poslední prací byla dramaturgie, výtvarná scéna a kostýmy pro film Marian (1996). 

Společnost mu dala to nejnutnější: jídlo, postel, střechu nad hlavou a základní hygienické návyky. Marian však potřebuje lásku, cit a porozumění. Klopýtá cestou svého života, uprostřed nepřátelského a lhostejného světa. Zoufale se brání, hledá a padá stále níž a níž, kdy už pak samotný život neznamená všechno...

Příběh vypráví o mladém romském chlapci, který zoufale hledá svou cestu životem ve většinou nepřístupném, nepřátelském a lhostejném světě. Chlapec z dětského domova má sice kde spát, má co jíst a je vyučen základním hygienickým návykům. Jediné, co mu však chybí, je láska, cit, porozumění, něha. Když se tyto potřebné věci vydá hledat, je vlečen sám sebou i okolním světem stále níž a hlouběji. Propadá se až na dno, tam, kde ani slovo život už nic neznamená. V současné době, kdy začínají i v naší republice vzrůstat rasové nepokoje a pogromy na Romy, se téma rasové diskriminace objevuje v podobné formě vlastně poprvé. Díky spolupráci s matkou, Ljubou Václavovou, se mohl režisér seznámit blíže s osudy odložených, opuštěných či odejmutých dětí. Výše uvedený příběh není jen jednotlivým osudem, ale v podobné situaci se každou chvíli ocitá několik desítek dětí. Snad konečně rozvíří nejen diskusi, ale i potřebnou a nutnou pomoc ze strany nás všech. (oficiální text distributora)