Terminátor

V roce zářné budoucnosti, známém také jako 1984, spatřil světlo světa film, který jednou provždy vnutil koženou bundu a sluneční brýle každému, kdo chce vypadat totálně gay nebo totálně cool. A také představuje jeden z těch milníků, který má všechny aspekty pokleslosti a braku a přitom je kriticky oceňovaným počinem, ba přímo uměleckým dílem. Důkazem je i to, že film byl v roce 2008 zařazen Knihovnou Kongresu Spojených států do Národního filmového registru pro svůj kulturní, historický a estetický význam. Film vznikl údajně na základě snu režiséra snímku, Jamese Camerona, o plazícím se kovovém zabijákovi s noži. Cameron chtěl natočit film, který vychází z krvavých hororů, slasherů, ale neřadí se k řadové pokleslé produkci, jako se to podařilo Carpenterovi s filmem Halloween. Film zároveň rozvíjí vize kombinace science fiction a hororu zjitřené seriálem Krajní meze (The Outer Limits), podobně jako Cronenberg filmem Scanners či Cameron samotný svým předchozím filmem Věc. Pro osmdesátá léta byla zásadní potřeba zobrazování dystopické budoucnosti, oraniště globálních konfliktů, světa, kde zápasí dobří pobudové se zlými gangy, a výsledků válek, kdy se lidstvo střelilo do nohy. Pro Terminátora tak bylo zásadní i ikonické druhé pokračování Šíleného Maxe a Melu Gibsonovi byla nabídnuta role terminátora. Gibson odmítl, ale bunda zůstala. Arnold Schwarzenegger předstoupil před Camerona ještě s otlačkami od kožených slipů z Barbara Conana. Cameron nechtěl jeho (původně pro roli lidského hrdiny Kyle Reese), Schwarzenneger nechtěl film. Nakonec z toho ale byla velká láska a na filmu je to vidět. Terminátor: „I'll be back“. Sbor: „He'll be back”. Terminátor: „I'll be back”. Sbor: „He'll be back”. Fade out. (Milan Šimánek)