Smrt v Benátkách

Luchino Visconti je jedním z průkopníků italského filmu. Do značné míry utvářel (i uzavíral) etapu italského neorealismu (1942–1960) a potom se jeho tvorba odklonila směrem ke kostýmním filmům a psychologickým sondám. Ve Smrti v Benátkách obě tyto polohy takřka dokonale splynuly v soustředění se na atmosféru pozdního léta a na znenadání objevené homoerotické okouzlení stárnoucího hrdiny mladým efébem. Jednoznačná klasika.