Saulův syn

Je rok 1944, v Osvětimi se připravuje vzpoura, všude kolem vládne utrpení a neuvěřitelný, ale přitom systematický činný chaos. Maďarský Žid Saul Ausländer, člen Sonderkommanda, objeví v hromadě mrtvol tělo svého syna. Saul se bez ohledu na všechno rozhodne zajistit synovi řádný pohřeb a vypraví se za rabínem.

László Nemes a jeho film Saulův syn byl jedním z objevů  canneského festivalu (2015), kde získal Velkou cenu. V Americe pak obdržel Zlatý glóbus pro nejlepší zahraniční film a stejně tak zabodoval v oscarovém klání, kde získal Oscara za nejlepší cizojazyčný film. V novém tisíciletí se přitom zdálo, že téma koncentračních táborů, rozředěné melodramatickým sentimentem made in USA (Šedá zóna, 2001), je vyčerpané. Otrlejší publikum svádělo k uštěpačným poznámkám a k cynickým bonmotům.

Saulův syn vzbudil o to větší rozruch, že se jedná o pietní a věcný film, který zdůrazňuje optiku přímých účastníků. Lászlo Nemes, jenž mj. působil jako asistent režie u Bély Tarra na filmu Muž z Londýna, od svého mistra odvodil svůj vlastní zneklidňující styl snímání na jeden dlouhý záběr (či na několik extrémně dlouhých záběrů), kdy kamera odhaluje znepokojující vztahy mezi hlavními postavami a mizanscénou. Poprvé si jej vyzkoušel již ve svých oceňovaných krátkých filmech Türelem (2007) a Soupeři (2009). V Saulově synovi jej pak vybrousil k dokonalosti.

(Miloš Henkrich)