Pojar dětem

O přátelství mezi chlapcem a psem, chlapcem a drogami, o souznění dítěte a přírody, války a dětství a také pohádka o princezně, která ztratí veškerý smysl pro humor, když zjistí, že se má vdávat. To vše naleznete v nově uváděném pásmu krátkých animovaných filmů. Předně se jedná o soubor filmů pro děti (a rodinné publikum), o filmy (převážně) s dětskými hrdiny a je to také pásmo spojené se jménem Břetislava Pojara. Jedná se tak o průřez závěrečné etapy Pojarovy tvorby coby režiséra a scenáristy z rozmezí let 2005-2015. Výjimkou je zařazení nejstaršího filmu z roku 1997 a hlavně nejnovější Vánoční příběh (2015, který podle Pojarova scénáře realizoval Michal Žabka).

Těžko říct, nakolik je Břetislav Pojar (1923-2012) jako osobnost mediálně populární ikonou schopnou přitáhnout k sobě pozornost pouhým zvukem svého jména. Přece jen je „klasikem", jenž přes veškerou snahu zůstává zastínen vlastním dílem. To je dané hlavně tím, že, na rozdíl od Zdeňka Millera, Zdeňka Smetany, Jana Švankmajera či Michaely Pavlátové, apod. necizeloval vlastní rozpoznatelný a osobitý výtvarný výraz. Namísto toho radši (a velmi úspěšně) spolupracoval se zavedenými a výraznými umělci na různorodých projektech. Prvotní výtvarný vliv Jiřího Trnky (O skleničku víc, Spejbl na stopě) se vystřídal se Zdenkem Seydlem (1916-1978, Lev a písnička, Úvodní slovo pronese). Nesporným vrcholem Pojarovy tvorby, jenž svým dalším dílem nepřekonal, byla bezpochyby spolupráce v tandemu s perfekcionistou Miroslavem Štěpánkem (1923-2005). Právě jejich společná práce v letech 1960 - 1979 (mj. Potkali se u Kolína, Zahrada podle Jiřího Trnky a seriál Dášenka) patří mezi večerníčkovou klasiku a bijáskové evergreeny.

Pojarovo a Pojarem inspirované pásmo není jen „opožděnou tečkou" za úspěchem tzv. české školy animovaného filmu (ke spolupráci byli přizváni výtvarníci různých generací). Pásmo prostě prověřuje životaschopnost klasické řemeslné zručnosti a dramaturgie, která neopomíjí příběh, emoce a ani atmosféru.

(Miloš Henkrich)