Perníková chaloupka

Oldřich Kmínek v roce 1933 režíroval na výzvu společnosti Chicago film tři pohádky, které měly zaplnit díru na trhu v oblasti dětského filmu – Červenou karkulku (nedochováno), Sněhurku a sedm trpaslíků a své opus magnum s baletními pasážemi a psychadelickými výjevy Perníkovou chaloupku. Oba dochované snímky se vyznačují vysokou měrou diletantismu, zřejmě navíc podpořenou i nedostatkem financí. Neschopnost namixovat postsynchrony, podivná kameramanská macha, nebo významově nepřesné herectví patří jen k několika charakteristikám, které posouvají Kmínkovy bizáry do kategorie takové trapnosti, že se pro filmové fandy stávají skutečně neskutečným zážitkem. Audiovizuální odpad? Guilty pleasure? Rozhodnout se můžete po projekci, ale rozhodně to bude stát za to!   

Český Ed Wood Kmínek (1892–⁠⁠⁠⁠⁠⁠1948) pracoval u filmu nejprve jako herec od roku 1918, hned v následujícím roce se ale začal věnovat režii. Během dvacetileté kariéry točil průměrně jeden film ročně. Zvládl tak hladce přechod od němého ke zvukovému filmu. Často točil podle svých námětů i scénářů sentimentální milostná melodramata a dívčí románky. Bohužel ale patřil k podprůměrným tvůrcům, jejichž filmy nedosahovaly umělecké, ani řemeslné kvality. Patří však k českým filmovým průkopníkům a výrobcům.

(Marie Barešová)