Nikdy nejsme sami

Nikdy nejsme sami je nový film osobitého tvůrce Petra Václava, jehož předchozí snímek Cesta ven je považován za jeden z nejlepších českých filmů posledních let a sklidil mnohá ocenění. Velká očekávání s tímto spjatá se ale už začala naplňovat, když si film Nikdy nejsme sami odbyl předpremiéru na Berlinale za dobrých ohlasů kritiky a získal cenu čtenářů deníku Der Tagesspiegel. V prostředí vesnice, která se skládá jen z domů táhnoucích se kolem silnice, líčí film svázané životy několika politováníhodných lidí v tónu čiré beznaděje s občasnými záblesky černého humoru. Ukazuje jejich propojenost a vzájemnou závislost, která je dohání k ničení sebe samých i lidí kolem sebe.

Václav se tímto filmem snaží o překonání propasti mezi sociálními dramaty, které skrze své postavy poukazují na nějakou sociální realitu, a dramaty o mezilidských vztazích, jež sociální uvědomělost vyměňují za psychologickou prokreslenost postav. Pokouší se také o popsání současné doby. Konkrétně chce ukázat, jak tento výbušný stav, ve kterém se střední a východní Evropa nalézají, vzniká na úrovni mezilidských vztahů. Čímž mimo jiné říká, že názory a nálady, jež ho utvářejí, se neformují v jedincích ve vakuu, ale teprve v kontaktu s dalšími lidmi. Film nám tedy už svým jménem Nikdy nejsme sami sděluje starou, možná až trochu banální pravdu, že žádný člověk skutečně není ostrovem.

(Jakub Hložek)