Neklidná hranice

Filmový teoretik a praktik Davis Sīmanis je oceňován především za své dokumenty, díky nimž objel řadu festivalů, které se specializují na nonfikční tvorbu (Vision du Reel, IDFA, DOK Leipzing). Zabývá se tematikou spjatou s jeho rodištěm, lotyšskou Rigou. V Versija.LNO (2006) pojednal o znovuotevření lotyšské Národní opery a snaze rehabilitovat operu jakožto umělecký žánr, v Chronicles of the Last Temple (2012) se zaměřil na výstavbu nové lotyšské Národní knihovny, kolem které byla řada názorových a hodnotových střetů. V Escaping Riga vedle a proti sebe postavil dva levicové myslitele pocházející z Rigy - teoretika a režiséra Sergeje Ejzenštejna a historika idejí Isaiaha Berlina.

Dokumentární esej Neklidná hranice používá podobnou strategii jako Escaping Riga, akorát vedle a proti sobě neklade dva výrazné myslitele 20. století, nýbrž jednu fotografii, kterou si různě interpretují lidé z Lotyšska a obyvatelé/obyvatelky Ruska. Onou spornou fotografií je ta historická, u které panuje pouze shoda na faktech: zachycuje Lotyšku Hermīne Puriņu, která se stala první obětí první (!) sovětské invaze (1940) dvacátého století, když tělem chránila svého syna. Pro Rus(k)y snímek reprezentuje osvobození, pro Litevce/Litevky zase okupaci. (Marek Slovák)