Na Chesilské pláži

Počátek šedesátých let, před sexuální revolucí. Hotel s vyhlídkou na Chesilskou pláž. V jednom z pokojů novomanželé, kteří se poprvé spolu chystají plnit novomanželské povinnosti. Mohl by to být happy end (ve všech smyslech toho slova) romantického filmu, kdyby se nejednalo o (melo)drama, které je adaptací na prestižní Bookerovu cenu nominovaného románu Iana McEwana. Půjde tak o víc, než jenom o prostopravdy, že není nejlepším nápadem nechávat sex až po svatbě.

Nutno dodat, že první adaptací z řady (Betonová zahrada, Nezničitelná láska, Pokání...), ke které autor sám napsal scénář. Kromě toho měl vliv i na obsazení, protože do hlavní ženské role prosadil Saoirse Ronan, jež jako herečka začínala právě v pravděpodobně nejslavnější McEwanově adaptaci Pokání. I v Na Chesilské pláži si McEwan pohrává s vyprávěním, akorát nikoliv s jeho spolehlivostí, ale s mírou komunikativnosti a omezení na vědění jedné z postav (zatajování informace, závěrečná změna hlediska) a časovou organizací (vzpomínkové pasáže na rodinu, vzpomínky ve vzpomínkách). (Marek Slovák)