Lore

Mladičká Hannelore vždy věřila, že Německo vyhraje válku. Na začátku filmu je nicméně konfrontována se skutečností, že se tak nestalo, a co víc – Vůdce je mrtvý. Celý její svět je vzhůru nohama, rodiče čeká vězení a ona se společně se čtyřmi mladšími sourozenci vydává na cestu za babičkou. Film australské režisérky Cate Shortlandové provokuje zejména úhlem pohledu – oběti nacistického režimu jsou zde paradoxně lidé, kteří z něho zároveň těžili. K etickým otázkám Shortlandová přistupuje skrze subjektivní pohled čtrnáctileté dívky. Hlavní hrdinka Lore je dcera nacistických prominentů, která vyrůstala obklopená hákovými kříži a nenávistí k Židům a vše přijímala s naivitou dítěte. Během útěku k babičce se Lore musí vyrovnat nejenom se společenskými změnami, ale také s probouzející se sexualitou. Současně potkává množství postav, které se s porážkou Německa vyrovnávají různým způsobem. Její nelehká cesta (skrze rozbořené Německo ale i za vlastní dospělostí) je zobrazována pomocí propracovaného stylu, kdy roztřesená kamera koresponduje s vnitřním stavem Lore i neklidnou poválečnou dobou. O lyričnost snímku se naopak zasloužilo jeho vsazení do převážně venkovské a lesní krajiny. Film je německo-australskou koprodukcí a právě mísení jednotlivých národních tradic se postaralo o výjimečně atmosférický zážitek.

(Jana Glocarová)