Lagerfeld - důvěrné

Skandály a excentrické výstřelky tvoří základní korpus Lagerfeldovy kariéry už od jejího začátku. Korelace kontroverzních názorů, které sám německý návrhář rád vypouštěl do médií, a jeho leckdy skandální umělecké tvorba, jsou základními atributy úspěchu značky Lagerfeld. Jeho výroky a výstřelky ze soukromého života žily v bulvárních médiích obvykle docela dlouho. Stačí, aby označil zpěvačku Adele za „příliš tlustou“, vzkázal Pippě Middleton, že by se měla ukazovat jen zezadu, nebo aby v reklamě pro Chanel vedle sebe postavil britskou modelku Caru Delevingne a afroamerického zpěváka Pharrella Williamse v rolích císařovny Sissi a císaře Františka Josefa. Skandály obklopovaly i přehlídky, na kterých představoval nové kolekce. Obzvláště legendární je ta z Milánského týdnu módy na počátku devadesátých let, kde představil svou novou černobílou kolekci. Modely tehdy na mole předváděly striptérky a pornohvězda Moana Pozzi, přičemž na protest proti tomuto castingovému výběru tehdy odešla z přehlídky Anna Wintour, americká šéfredaktorka časopisu Vogue.

Po smrti jeho dlouholetého partnera Jacquese de Baschera, který zemřel na AIDS v roce 1989, tvořily mediální obraz jeho soukromí především vztahy s mladšími modely. Kromě poslední avantýry s o šestapadesát let mladším prominentním modelem Baptistem Giabiconim pobouřil francouzskou společnost výrokem, že by si ze všeho nejraději vzal za ženu svou birmanskou kočku, kdyby to bylo legální. Výčet Lagerfeldových skandálů jako kdyby nebral konce. To, co může působit jako vrtochy zpovykané celebrity, je ve skutečnosti umně budované PR pro Lagerfeldovu práci a módní domy, pro které navrhuje (H&M, Hogan, Macy's nebo dlouhodobě Chanel). Jak je produkt prodáván, je v tomto případě mnohdy v rozporu s tím, jaký produkt je. Lagerfeld byl vyznavačem kultivovaného dandismu, jsou pro něho typické rovné střihy, symetrie a kontrast bílé a černé. Sám byl znám pro svůj ikonický konzervativní styl, kdy nejčastěji oblékal dokonale padnoucí oblek, rukavice, vázanku, tmavé sluneční brýle a vlasy nosil pevně stažené do copu.

Lagerfeld byl  zosobněním moderního typu renesančního umělce. Kromě módního návrhářství spadá pod jeho značku i řada parfémů, byl majitelem nakladatelství 7L (které se zaměřuje na knihy o architektuře a fotografii), sám se autorsky fotografii věnoval (známá je především jeho kniha aktů Visionaire 23: The Emperor's New Clothes) a v neposlední řadě má za sebou coby režisér čtyři krátkometrážní filmy. V tomto směru je jeho nejzásadnějším počinem Once Upon A Time... (2013) s Keirou Knightley v hlavní roli. Film reflektuje okolnosti vzniku prvního butiku Coco Chanel v roce 1913. Zároveň tematizuje nadčasovost modelů značky Chanel, na jejímž utváření měl od roku 1983 Lagerfeld lví podíl. Dílo není jen vyprázdněnou přehlídkou haute couture kostýmů, byť zde ze všech složek formy na sebe poutají nejvíce pozornosti. Je z něj především patrný Lagerfeldův postoj k módě, potažmo módnímu domu Chanel jako takovému. Návrháři a jejich modely, které jsou na začátku vysmívané a považované za příliš pokrokové, se časem stávají zcela běžnou konvencí v oblékání a nepostradatelnou složkou životního stylu. Nadčasovost dámských i pánských kostýmů a módních doplňků v tomto snímku výrazně akcentuje černobílá barva, tolik charakteristická pro Lagerfeldovu tvorbu a jeho častou inklinaci k purismu. Jeho rukopis je čitelný samozřejmě i v kostýmech, ženské postavy oblékají pestrou paletu modelů zvýrazňující jejich osobnost i fyzické dispozice. Předobrazem pro vizáž pánských kostýmů je tu styl dandismu zosobňující v dané době nový tip městského gentlemana. Once Upon A Time... dotváří obraz komplexní autorské osobnosti a schopného businessmana, jakým Lagerfeld bezesporu byl.

(Jan Bodnár)

Lagerfeld Confidential

·

2007

·

89 min