Krtek

Ač poválečná éra nastartovala novou éru tzv. revizionistického westernu a za zpívajícími kovboji usedl zvířený prach, přes dvacet let se čekalo na pořádný sešup od westernových psychopatů směrem dolů k psychedelickému westernu. K rozrušení těchto hranic v šedesátých letech mířil třeba Sam Peckinpah svými westerny z prostoru mexicko-amerického pohraničí, ale studiový systém Peckinpaha držel na řetězu ( ████ že se z něj utrhl v roce 1974 a natočil svůj nejosobnější a nejujetější western Přineste mi hlavu Alfreda Gárcii je už trochu jiný příběh.).

Nejulítlejší psychedelický westernový kult o tajuplném zabijákovi, který si říká El Topo, není z USA, ale zjevil se z mexické pouště (a mexické kinematografie) v plášti westernu a ovládl publikum půlnočních projekcí, které vlastně ani nevědělo, co má před sebou? Žánr? Metaforu? Esenci zpomalených latinskoamerických krváků? Rodinný film? Polemiku? Zhmotnění LSD? Těžko říct. Režisér, scenárista a představitel hlavní role Alejandro Jodorowsky (ročník 1929) snil o tom, že nebude natáčet filmy, ale psychedelické drogy. A činí tak se znepokojujícími výsledky.

Proto si také bizarní a vůbec celá surreálná atmosféra undergroundového „Krtka“ (kterou tak miloval Louis Buňuel) dost dobře rozumí s (před)půlnoční temnotou v kinosále, v duši a v divákově podvědomí, do kterého se docela brutálně snaží prohrabat.

(Miloš Henkrich)