Kmotr

Knižní předloha, přetavený marketingový model, postavy, do kterých si mohli diváci promítnout kritiku společnosti (ať už šlo o dění kolem pozdější aféry Watergate nebo mnohem obecnější vzpouru proti předchozí generaci a následně opětovnou kooptaci tradičních hodnot), a také oprášení starých žánrových vzorců filmů 30. let a v jádru vlastně velmi jednoduchý příběh rodiny ctící konzervativní tradice.

I přes značné (před)porodní bolesti, jimiž si musel film projít, se z Kmotra stal hit; komplikací nebylo vlastně tak úplně málo, kromě neustálých tahanic týkajících se castingu (dohady se vlekly zejména v případě neposlušného a příliš mladého Marlona Branda a v té době neznámého Al Pacina), to byl také styl, který Coppola zvolil – žádné divoké jízdy ani bujarý střih a hlavně svícení. Způsob snímání postav tonoucích ve tmě se zdál studiovým producentům matoucí, celý film jim připadal příliš temný, bez možnosti rozpoznat detaily mizanscény. Ale premiérový týden vystřelil Kmotra na první příčku, a i když byla později závratná výdělečnost několikrát překonána, zájem o kmotra všech gangsterek neupadl. Nepřeberné množství přímých citací nezapomenutelných replik, nepřímé analogie, nápodoba stylu nejen v případě filmových děl – to vše drží Coppolův film stále v patrnosti a titul jednoznačné klasiky žánru už mu nikdo neodpáře.

(Stanislav Růžička)