Jako v zrcadle

Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne (1 Korintským 13, 12)

Karin se vrací z léčebny domů za rodinou. S jejími psychickými poruchami ji však blízcí nedokáží (či nechtějí) pomoci. Další z Bergmanových filmů o osamělosti, potřebě víry a lásky.

Značná část díla Ingmara Bergmana je divácky vděčná nejen díky filmařským a dramatickým kvalitám. Inspirativní je pro psychology (v českém kontextu se Bergmanovým dílem intenzivně zabýval Ivo Pondělíček), ale i tím, jak se v díle intenzivně vyrovnává s přísně religiozním domácím prostředím (Bergmanův otec byl pastor) a s tématem víry.