Intimní osvětlení

Spolupracovník Miloše Formana, scenárista Ivan Passer, realizoval v Československu jako režisér pouze jeden celovečerní snímek. Intimní osvětlení (1965) ovšem patří k nejoceňovanějším snímkům nové vlny. Na rozdíl od filmů, které Passer natočil po emigraci na Západ, je nenápadně vyhlížející filmařský klenot ryzím příkladem „nežánrového“, civilního přístupu. Passera – podobně jako Formana – zajímá všednodennost obyčejných lidí. Ze setkání dvou bývalých spolužáků z konzervatoře ovšem se spoluscenáristy Jaroslavem Papouškem a Václavem Šaškem vytěžil maximum. První z protagonistů, světácký Petr, pokračuje v Praze v hudební kariéře a ke kamarádovi „na venkov“ si přivezl atraktivní mladou milenku Štěpu. Ženatý Karel na umělecké ambice dávno rezignoval, vede maloměstskou hudební školu, dostavuje rodinný dům a vyhrává na pohřbech. Místo tradiční konfrontace dvou protikladných životních přístupů nabízí Ivan Passer tragikomickou mozaiku, prodchnutou jemnou tesknotou za uplývajícím časem, zmarněnými sny i nekompatibilitou mužského a ženského světa. Oba hrdinové jsou – každý jiným způsobem – navenek úspěšní a spokojení, klukovské trumfování a závist však postupně přerůstá ve společnou, leč nenaplnitelnou touhu něco změnit. Komorně stylizované vyprávění postihující několik hodin „zakonzervované existence“ dýchá samozřejmou radostí ze života, kterou dokázali zprostředkovat kameramani Josef Střecha a Miroslav Ondříček. K autenticitě pronikavého, nadčasového, ale moudře láskyplného pohledu na československou realitu šedesátých let přispělo i obsazení neherců v čele s Karlem Blažkem a Zdeňkem Bezuškem. S těmi je harmonicky sladěná jak zpěvačka a herečka Věra Křesadlová (Štěpa), tak formanovský profesionální naturščik Jan Vostrčil (Černý Petr /1963/, Lásky jedné plavovlásky /1965/, Hoří, má panenko /1967/, Svatba jako řemen /1967/) coby Karlův tchán.