Exodus: Bohové a králové

Noe, Mojžíš a Ježíš Kristus. To jsou tři asi nejznámější a nejčastěji adaptované biblické příběhy. Zrovna Mojžíš se dočkal dvou velmi kvalitních adaptací: velkolepého hollywoodského snímku Desatero příkázání (The Ten Commandments, 1956) a skvělého animovaného filmu Princ Egyptský (The Prince of Egypt, 1998). Desatero dokázalo diváky strhnout úžasnými trikovými scénami (na tehdejší dobu) a Princ zase velmi hezky rozpracoval Mojžíšův vztah s nevlastním bratrem, faraonem Ramessem. Tento měsíc se dočkáme nové verze od Ridleyho Scotta, která se očividně pokusí z obou verzí vytáhnout to nejlepší. Nebo je toho ještě víc?

Poslední dva filmy režiséra, který se proslavil Vetřelcem, Blade Runnerem a Gladiátorem, nesklidily příliš velký úspěch ani u diváků, ani u kritiků. Ať už se vám ale Prometheus a Konzultant líbily nebo ne, jedno Ridleymu Scottovi upřít nemůžete. Stejně jako podstatná většina jeho ostatních filmů i ty dva poslední, zanechávají v divákovi silný dojem díky vizuálu a často provokativním filozofickým otázkám, které vyvolávají. A to je přesně ten filmařský přístup, jaký potřeboval Exodus. Bible je kniha všech knih. Všichni jsme se s ní někdy během života seznámili a všichni známe příběh o Mojžíšovi. Vždy je přeci zajímavé sledovat různé interpretace biblických příběhů v umění napříč historií a bude obzvláště zajímavé, jak se s tím popere takový režisér jako je Ridley Scott.

(Martin Fiala)