Carol

Spisovatelka Patricia Highsmithová publikovala v roce 1952 knihu s autobiografickými prvky, ve které se mladá prodavačka Therese zamiluje do starší ženy Carol. Highsmithová proslula později svými psychologickými thrillery, které se dočkaly i mnoha filmových adaptací (mj. Talentovaný pan Ripley nebo Cizinci ve vlaku). Její knihy jsou temné, brutální, často bývají označované za misogynní. Cena soli je ale jiná. Sice občas disponuje thrillerovou až nepříjemnou atmosférou, přesto je v jádru pořád citlivým romantickým příběhem o lásce dvou žen. Vyšla původně jako šestákový paperback a ihned se stala vyhledávaným artiklem amerických leseb, pro které bylo příjemným osvěžením vidět lesby nikoli jako utrápené sebevražedné chudinky či jako zlé predátorky, ale jako toužící osoby z masa a kostí. V osmdesátých a devadesátých letech došlo k novému vydání románu pod názvem Carol, ze kterého se postupně stala klasika lesbické literatury. Scenáristka Phyllis Nagy usilovala o zfilmování více než dvacet let a společně s režisérem Toddem Haynesem se jí to v roce 2015 podařilo.

Pod režií Todda Haynese vzniklo zvláštně distancované melodrama, které je sice skvěle vystavěné, přesto ale může být právě jeho odtažitost pro diváky problematická. Pokud ovšem přistoupíte na pravidla hry, dostane se vám uhrančivě atmosférického příběhu. Film Carol si uchovává distanci, stejně jako hrdinky. Emoce jsou prožívané spíše v nitru postav a deklamované tichým tónem. Diváci jsou udržováni v uctivé vzdálenosti – hrdinky pozorujeme skrze okna bytů, okénka od aut, odrazů, což přispívá sice k určité snové atmosféře, ale naopak nás to vede k odstupu a neumožňuje přílišné vcítění do charakterů. V tomto se odlišuje od předlohy, která prozkoumává psychiku mladé Therese velmi intenzivně. Naopak ovšem netušíme vůbec nic o Carol, která u Haynse dostala patřičný prostor.

Therese a Carol jsou dvojicí hlavních protagonistek, které fungují hlavně na základě protikladů. Therese je mladá, tmavovlasá, naivní a bez peněz, naopak Carol je starší, blond, zkušená bohatá dáma. Prostor dostávají obě hrdinky – Therese jako žena, která pozoruje, a Carol jako oběť jejího ženského pohledu skrytého za fotoaparátem. Film plyne pozvolna a to, co ho odlišuje od dalších retro souputníků, je jeho styl, který se nesnaží jen o poctu melodramatickým snímkům klasického Hollywoodu, přestože fascinace tímto období je znatelná.

Stylu pomáhá to, že snímek byl natočen na filmový materiál Super 16mm. Kameraman Ed Lachmann k tomu přistoupil z toho důvodu, že se snažil přiblížit fotografické reprezentaci té doby a ukázat její zrnitost. Ta by nevynikla ani při natáčení na 35mm, o digitálu ani nemluvě. Přizpůsobeno je i barevné spektrum, které je laděno spíše do zelena a žluta a zachovává si určitý matný opar – červená se objevuje jen občasně a je vždy jako záblesk, který vede naši pozornost. Je to tedy film, který byl natočen pro velké plátno a tam také nejvíce vynikne jeho krása. Protože Carol je skutečně krásný snímek s pozoruhodným citem pro detail.

(Jana Glocarová)