22 Jump Street

22 Jump Street je další (komediální!) nářez od dvojice Phil Lord a Chris Miller a následuje jen pár měsíců po Lego příběhu. Dvojka (Dvaadvacítka!) v názvu není náhodná. Lord s Millerem totiž už jednou do filmu adaptovali původní, vážně míněný seriál o mladých policistech, kteří v přestrojení chodí na střední školy, kde inkognito řeší různé prohřešky mládeže a sem tam si odskočí do vlastního zázemí, které mají v kostele na ulici Jump Street 21.

Z předělávky nakonec vypadla výborná komedie 21 Jump Street, která překvapivě minula českou kinodistribuci a objevila se jen na DVD. To udivilo i kvůli tomu, že v posledních letech frčí návrat k fenoménům osmdesátých let (a ne osmdesátá léta samotná - díkybohu!). Neznalost seriálu a ani předchozího "středoškolského" dílu, filmu 21 Jump Street však určitě není na závadu, protože tentokrát - ve filmu 22 Jump Street - jdeme na vysokou! A na vysoké je, jak víme, všechno jinak. Přesto nás film každou chvíli ujišťuje, že dva dnešní třicátníci jako by z oka vypadli svým o deset let mladším vrstevníkům a že je to zatím přesně jako v předchozím díle (protože do pokračování nateklo víc peněz a že za svý prachy dostanete dvakrát tolik toho, co už jste jednou viděli). Ač se 22 Jump Street pohybuje v proudu filmů, které se kromě mladého publika snaží k sobě přitáhnout i generaci, co vyrůstala na analogové televizi a na videu, skvěle nakládá se sentimentalitou a tím vyniká v pestré paletě evokací osmdesátek, kterou uvozuje např. Michael Mann svým "noirově digitálním" Miami Vice z roku 2006 (filmová předělávka seriálu z roku 1984). 22 Jump Street je tohle léto určitě nejlepší (akční!) komedií, na kterou lze v kině natrefit a také svou hravostí naprosto zapadá do portfolia Phila Lorda a Chrise Millera. Ve 22 Jump Street (stejně jako v předchozím Lego příběhu) je tolik nápadů, že by to vystačilo na několik filmů. A to určitě není málo.

(Miloš Henkrich)