Ta, která odešla

V roce 1997, poté, co strávila třicet let ve vězení, vstupuje Horácia do krajně odcizeného světa: její manžel zemřel, a ačkoli se znovu spojila s dcerou, nemůže najít svého syna. Brzy však rozpozná, co se nezměnilo – moc a výsady elit. Ironií zůstává, že Horáciin bývalý aristokratický milenec Rodrigo, který zosnoval její uvěznění, je nyní sám lapen ve své zlaté kleci: stejně jako jeho bohatí přátelé, i on přestal vycházet z domu kvůli eskalaci únosů zaměřených na movité. Horácia se rozhodne této hysterie využít a připravuje pomstu.

Filmový solitér Lav Diaz znovu rozvíjí téma filipínských dějin s vyčerpávající klinickou přesností a odhaluje temné proudy, které dodnes formují jeho zemi. Snímek Ta, která odešla je pronikavou studií o propasti mezi chudými a bohatými, mezi minulostí a přítomností. Filmařská virtuozita a pečlivě artikulovaný „tichý vztek“ pak dělají z Diazovy sugestivní meditace o povaze dobra ve světě korupce a podvodů jeden z jeho nejlepších a nejsoucitnějších titulů.

Filipínský režisér, scenárista, kameraman a střihač Lav Diaz (1958) je jedním z klíčových představitelů tzv. slow cinema. Proslul především extrémní délkou svých filmů a hypnotickým stylem, který je bližší filipínské mentalitě a nepodléhá západnímu vnímání času – typické je pro něj pozvolné tempo, dlouhé, brilantně komponované záběry a absence hudby. Diaz začínal jako scenárista pro lokální televizi a básník, coby filmař se etabloval až na konci devadesátých let. Mezi jeho nejdůležitější filmy patří v Benátkách oceněná, téměř osmihodinová Melancholia (2008) a vítězný snímek festivalu v Locarnu Počátky minulosti (2014). Diazův nejnovější film Ta, která odešla, který získal Zlatého lva na loňském festivalu v Benátkách, je natočen volně na motivy povídky Lva Nikolajeviče Tolstého Bůh pravdu vidí, ale ne hned ji zjevuje.Tvůrce v něm uhrančivě zachycuje historii institucionálních privilegií, spoluviny a arogance, které přispěly k propastným rozdílům v dnešní filipínské společnosti.