Logan: Wolverine

Hugh Jackman se v Loganovi (prý definitivně) loučí s oblíbenou postavou z X-menovského universa a spolu s režisérem Jamesem Mangoldem připravili slibované nečekané završení hrdinových osudů v podobě drsné i zadumané roadmovie, která zároveň přiznaně, naivně a staromilsky odkazuje k westernu Shane (1953). Stárnoucí Wolverine patří mezi několik přežívajících mutantů z bývalé party X-menů. Po nocích pracuje jako řidič luxusní limuzíny. Kromě toho pečuje o nemohoucího profesora Charlese Xaviera, jenž přichází o paměť a trpí nebezpečnými nervovými záchvaty. Aby toho nebylo málo, tak Logana vypátrá cizí žena a zanechá v jeho péči malé mlčenlivé dítě, které by mu mělo být blízké. A taky ano. Po malé Lauře pátrá soukromé komando vylepšených zabijáků.

Režisér James Mangold se po čtyřech letech vrací s druhým filmem o Wolverinovi. Poprvé, v roce 2013, natočil adaptaci kanonického komiksu z roku 1982 Wolverine, jenž byl chlapáckou poctou Resnaisovu snímku Hirošimo, má lásko, posunutou blíž do současnosti a do Nagasaki. V nejnovějším případě se jedná o nekompromisní produkční rozhodnutí. Namísto aby tvůrci navázali na předchozí snímek, vykročili mimo kánon a vytvořili osobitou variaci kultovního komiksu Starej dobrej Logan, který proslul nihilismem a brutalitou. Jinými slovy – tvůrci zcela záměrně natočili samostatný uzavřený příběh, jenž rozhodně není pro nejširší publikum. Film neupoutá tím, že si v USA vysloužil kvůli nebývalé míře násilí rating R, ale prací s herci, jimž dal Mangold prostor a přitom dostal maximum. Tak třeba od Hugha Jackmana dobré herectví čekáme tak nějak automaticky. O to víc překvapí a potěší, jak skvěle jej doplňuje Dafne Keanová coby malá parťačka Laura.

Sečteno a podtrženo – Logan: Wolverine je kvalitní film. Navíc se nestává často, aby uvnitř studiového systému vznikl film, jenž kombinuje současný hollywoodský standart spolu s estetikou a motivy amerického nezávislého filmu.

(Miloš Henkrich)