Futurologický kongres

Izraelský režisér Ari Folman si díky filmům Svatá Klára a Valčík s Bašírem získal pověst tvůrce, který se nebojí jít za hranice běžných diváckých očekávání. Jeho  dystopická sci-fi Futurologický kongres je volnou adaptací stejnojmenné povídky Stanislawa Lema. Vzdálenou budoucnost a motiv halucinogenů ovládajících lidskou mysl však Folman spojuje i s kritikou Hollywoodu a namísto umělého vývoje jazyka pracuje s vývojem filmu a nových technologií.

Herečka Robin Wrightová (hraná Robin Wrightovou s mnoha sebereflexivními momenty) se na začátku Futurologického kongresu dozvídá, že filmový průmysl už oni nemá zájem. Stárne, nepřijímá potenciálně zajímavé role a veškerý čas věnuje nemocnému synovi. Její agent jí nabídne možnost sebe samotnou naskenovat – přenést své rysy do počítače a vytvořit tak určitou dvojnici, která bude hrát místo ní. Robin na to přistoupí, stáhne se do ústraní a její sken začne sklízet slávu u filmů, ke kterým by se reálná herečka nikdy nepropůjčila. Uběhne dvacet let a Robin přijíždí na futurologický kongres. V tuto chvíli se film přepíná do velkolepého zamyšlení nad vývojem technologií a jejich použití k eskapismu, nad hranicemi virtuální reality i nad mýtem věčného mládí. Futurologický kongres je o to působivější, že využívá kombinaci hrané akce (šedivé reality skutečného světa) s animací (výraznou a tak přitažlivou, jak jen iluze může být). Nabízí výpravu do světa snů, kde čas ani prostor nic neznamenají a kde je plnění fantazijních tužeb základem lidské existence. Co se však může stát, pokud místo představ chceme realitu?

(Jana Glocarová)