Kino Art pro školy

Film se odehrává v 80. letech ve Švédsku. Bobo a Klara jsou třináctileté kamarádky, které se chováním, zájmy i vzezřením odlišují od svých vrstevníkům: nosí krátké vlasy (evokující androgynní vzhled) a spíše klučičí volné oblečení, vyznávají hnutí punk a Klara komentuje současné politické a společenské dění. Ve škole zažívají posměch od klučičí punkové kapely Iron Fist, proto se rozhodnou založit kapelu vlastní. Do té vezmou také Hedvigu, velmi talentovanou, ale plachou křesťanskou dívku, která si také nechá ostříhat vlasy. Film končí koncertem, při kterém trojice dívek úmyslně naštve své publikum (které se jim posmívá), ale získá tím zároveň tak svým punkovým přístupem obdiv klučičí kapely Iron Fist.

Film natočil Lukas Moodysson, který je uznávaným mistrem žánru filmů o mládeži. Zábavnou a nenásilnou formou ukazuje problém dívčí emancipace, genderu (odmítání stereotypního vzhledu a zájmů) a podceňování dětí (Hedviga ukazuje, že na elektrickou kytaru hraje lépe než učitel). Mezi trojicí dívek probíhá debata na téma víry a Hedvičina křesťanství. Hedvičina matka svým nevážně míněným požadavkem, aby Bobo a Klara chodily do kostela, demonstruje, že není dobré někoho nutit k názorům, víře a stylu života. Film citlivě ukazuje mechanismy přátelství, dětských lásek a neúplných rodin. Ve filmu hraje velmi důležitou roli hudební složka a témata s ní spjatá (zkušebny, učení se na nástroje), snímek ukazuje také švédské školní prostředí.

Desetiletá Jarka žije pouze se svou babičkou a matkou, která však nechce přijmout svou roli a s Jarkou chce být spíše nejlepší kamarádka. Když babička umře a matka odjede, ocitá se Jarka najednou sama. Zvláštní shodou okolností nalezne na nádraží dvě opuštěná miminka, kterých se ujme a odveze je do svého úkrytu v zahradní chatce. Společně se svým stejně starým sousedem Kristiánem si založí vlastní rodinu a starají se o děti spolu. Jarka zároveň žije ve svém světě fantazií a představuje si, že chatka je námořní loď, na které pak všichni společně odplouvají, když po nich pátrá policie.

Film velmi citlivě ukazuje dospělý svět dětskou optikou. Jarka si buduje náhradní rodinu, bere na sebe velkou zodpovědnost se starostí o miminka v podmínkách zahradní chatky (a tak zároveň ukazuje, co péče o miminko přináší), přitom stále zůstává ve svém bohatém světě fantazie. Film mapuje problematiku nefunkčních rodinných vztahů (u Jarky, u matky opuštěných dvojčat i u Kristiána). Věnuje se také otázce přátelství. Film je ve slovenštině, dialogů není mnoho a může tak pomoci dětem toto spřízněné kulturní prostředí poznat.

Speciální verze filmu V síti vhodná pro diváky už od 12 let.

Film Barbory Chalupové a Víta Klusáka V SÍTI se věnuje problematice rizikové online komunikace dětí (především dívek) s dospělými, mezi nimiž často figurují takzvaní sexuální abuzéři či predátoři. Dokument popisuje celou řadu rizikových fenoménů, především pak takzvaný sexting a kybergrooming.  Ve filmu však narazíme také na celou řadu situací, které přímo naplňují skutkovou podstatu různých trestných činů, například svádění k pohlavnímu styku, účast na pornografickém představení, výrobu a nakládání s dětskou pornografií, zneužití dítěte k výrobě pornografie, sexuální nátlak, navazování nedovolených kontaktů s dítětem a podobně.

Nejsilnější momenty z oficiální celovečerní verze dokumentárního filmu jsou doplněny o praktické rady, návody a komentáře hereček, které si zkušeností se sexuálním obtěžováním na internetu samy prošly. 

Další informace o filmu pro učitele

Snímek ukazuje nacismus optikou dvanáctiletého chlapce, člena Hitlerjugend, jehož imaginární kamarád je samotný Adolf Hitler.  Hrdina nicméně náhodně objeví, že jeho maminka skrývá v domě židovskou holčičku, a postupně se tak  jeho pohled na svět okolo proměňuje. Snímek odlehčenou formou představuje dospívajícímu publiku tematiku druhé světové války. Důležitá je také tematika přátelství a zejména rodiny. Může být také vhodný pro ilustraci subjektivního vnímání postavy (představy hlavního hrdiny).

Film vypráví o přátelství dvou spolužáků ze střední školy: Daniela, který je pro svůj malý vzrůst přezdívaný Mikrob a Thea, jenž je domácí kutil a je přezdívaný Gasoil (po vůni benzínu). Daniel je vychovávaný neurotickou matkou, je nadaný malíř (uspořádá i jednu neúspěšnou výstavu) a díky své subtilní postavě a delším vlasům je často zaměňován za dívku či dítě. Přesto se u něj už projevuje sexuální touha (po ženách), kterou demonstruje kreslením aktů. Se svým přítelem Gasoilem se rozhodne vyrobit si vozidlo a strávit společně prázdniny na cestě po francouzském venkově.

Film natočil uznávaný francouzský režisér Michel Gondry, pro jehož tvorbu je typická hravost a vynalézavost. Film tak ukazuje řadu zajímavých filmařských postupů. Snímek se věnuje dospívání a přátelství. Obě postavy jsou výrazné a nezapadají do kolektivu, ačkoliv (a možná právě protože) projevují svébytné nadání a talent (kresba, kutilství). Obě postavy také pocházejí z neúplně funkčního rodinného prostředí. Daniel je často obětí neporozumění, kdy je zpochybňován jeho věk či gender, jelikož nesplňuje stereotypní očekávání.

Dosáhli jsme bezprecedentního okamžiku v historii naší planety. Lidé v současnosti ovlivňují Zemi a geologické procesy více než všechny přírodní síly dohromady. Antropocén: Epocha člověka je dokumentárním snímkem, který čtyři roky natáčel oceňovaný tým ve složení Jennifer Baichwalová, Nicholas de Pencier a Edward Burtynsky. Jedná se o dokument, který kombinuje umění a vědu a přináší empirický, neučebnicový náhled na klíčový moment v historii geologie. Dechberoucí snímky přináší provokativní a nezapomenutelný zážitek a názorně ukazují dopad lidstva na naši planetu.

Pod městem Kiruna na severu Švédska se kvůli těžbě železné rudy propadá země. Šest tisíc obyvatel se i se svými domovy, radnicí a kostelem musí z míst, kde prožili svůj život, přesunout o několik kilometrů dále.

Velkolepý přesidlovací projekt slibuje naději na novou a zářnější budoucnost. Pro řadu místních obyvatel je ale zároveň velmi bolestný. Prostřednictvím studentky Maji, jemenského uprchlíka Abdalrahmána a stárnoucího učitele Tima sledujeme v ulicích a domovech odsouzených k zániku podivuhodné bezčasí, naplněné očekáváním nového začátku i nejistotou z vykořenění z důvěrně známého prostředí, které se nevyhnutelně přibližuje.

Film se odehrává v šedesátých letech v Nové Anglii. Samovi a Suzy je dvanáct let, oba jsou introvertně a intelektuálně založení, mají koníčky (Sam skauting a Suzy knihy a hudbu) a udržují na dálku dopisní přátelství. Sam se Suzy si domluví vzájemné setkání, kdy Sam opustí skautský tábor, Suzy uteče z domova a společně se ubytují ve stanu na pláži. Přátelství brzy získá romantický nádech. Po dětech je zahájeno pátrání a Samovi pěstouni se vzdají jeho výchovy, takže se k pátrání přidá i sociální pracovnice, která ho má v úmyslu internovat. Dobrodružný a napínavý děj končí tím, že Sama se jako opatrovník ujme místní policista a Sam může nadále zůstat v blízkosti Suzy.

Film by natočen uznávaným americkým nezávislým režisérem Wesem Andersonen, pro jehož tvorbu je typické výrazné formální zpracování: práce s barvami, hudbou, přiznávané herectví (postavy často deklamuji do kamery) a inteligentní humor. Lze na něm tak dobře ukazovat filmové složky a postupy. Věnuje se problému dospívání, přátelství, dětské lásce, dětských kolektivů (skauting), vztahu k dospělým, autoritám a rodičům a problému osiření. Obě hlavní postavy mají výrazné zájmy, ale jsou často nepochopeny či zesměšňovány okolím, film tak dobře ukazuje aspekty osamělosti nadaných dětí či dětí s výraznými povahovými rysy. Suzy si s sebou na výlet bere množství knih (fiktivních, ale pro film speciálně vytvořených) a snímek jasně deklaruje příznivé stanovisko k dětské literatuře. Také používá edukativní nahrávky vážné hudby a jedna celá nahrávka, která postupně představuje různé nástroje, podkresluje závěrečné titulky.

Devítiletý Ren žije v moderním Tokiu se svou rozvedenou matkou. Ta však umírá, a když se jeho otec se neozývá, Ren odmítá žít u náhradní rodiny a zahořkne (získává díru v srdci). Během bloumání po městě se ocitne v paralelním fantastickém světě Džútengai, který obývají antropomorfní zvířata. Zde se ho ujme samotářský medvědí válečník. Ren ve světě dospěje, podaří se mu najít cestu zpět, pokračovat ve studiu a eventuálně se smířit s otcem. Ve světě Džútengai panuje nástupnický konflikt, ve kterém hraje roli jeho vrstevník, který je také lidským chlapcem se stejným traumatem. Ren s ním musí podstoupit boj, který je možné vyhrát jen tím, že bude ochotný obětovat se za ostatní a jeho medvědí vychovatel (adoptivní otec) vyplní díru v jeho srdci.

Film natočil mistr japonské animace (anime) Mamoru Hosoda, a to na základě vlastního komiksu (manga). Vedle své typické formy představuje i prvky z japonské kultury a mytologie, aniž by byl dětskému divákovi nesrozumitelný. V duchu japonské tvorby po mládež klade silný důraz na etické a morální chování. Obsahově se za dobrodružnou podívanou skrývá silný příběh o dospívání, ztrátě rodiče, útěku z domova a adoptivní výchově. Ren se stává ve fantastickém světě uznávaným šermířem, přesto si v lidském světě chce doplnit vzdělání a nechá se doučovat. Hlavní důraz je kladen na vnitřní boj, díra v srdci představuje jasný obraz psychologického traumatu a pocitu prázdnoty.

Dle preferencí ČESKY či JAPONSKY.

Dokumentární snímek ukazuje osudy čtyř dětí žijících ve čtyřech odlišných koutech světa. Jackson žije v Keni, Carlito v Argentině, Zahira v Maroku a Samuel v Indii. Co však mají společné, je touha po vzdělání. Každý den proto chodí do více než deset kilometrů vzdálené školy. Po cestě je ohrožuje divoká zvěř i další náročné přírodní podmínky.

Film Cesta do školy může být pro mladé diváky konfrontací s jinou realitou, než znají ze svého okolí. Zatímco pro většinu českých dětí je škola něčím samozřejmým, pro děti odjinud může být něčím vytouženým, kvůli čemu jsou ochotné podstupovat náročnou každodenní pouť. Vzdělání otevírá možnosti lepšího života a děti ze zemí třetího světa to vnímají. Žáci se tak mohou zamýšlet nad svým vlastním vztahem ke škole a vzdělávání a nad privilegii, kterými disponují, aniž si to uvědomují.

Desetiletá Chihiro je obyčejná japonská holčička. Když se se svými rodiči vydává poprvé do nového bydliště, jejich auto zabloudí na opuštěnou lesní cestu, vedoucí k záhadnému tunelu. Chihiro i její rodiče se vydají dovnitř a objeví cosi, co považují za opuštěný lunapark. Rodiče podlehnou lákavé nabídce občerstvení v opuštěných stáncích, ale záhy se promění ve vepře. Chihiro se snaží najít pomoc a narazí na tajuplného chlapce jménem Haku. Ten ji seznámí s duchy, kteří v noci lunapark obývají a najde jí zaměstnání u Yubaby, staré čarodějnice s malým tělem a velkou hlavou, která provozuje obrovské lázně, kam si chodí odpočinout milióny pozemských bohů a jiných fantastických bytostí. Zde se skrývá jediná možnost, jak může Chihiro zrušit zakletí svých rodičů a vrátit se do lidského světa.

FILM PROMÍTÁME V ČEŠTINĚ NEBO JAPONŠTINĚ DLE PREFERENCÍ.  

Lipsko na konci léta 1989. Dvanáctiletá Fany se stará o Sputnika, psa své nejlepší kamarádky Sophie, která odjela s maminkou na letní prázdniny do Maďarska. Na začátku školního roku se však Sophie do třídy nevrátila a Fany začíná tušit, že její kamarádka, jako mnoho jiných, uprchla s rodinou na Západ. Ze třídy mizí i další děti, a pro Fany tak začíná dobrodružství při hledání kamarádky, které ji zavede do víru začínajících pravidelných pondělních demonstrací i na státní hranice, ale zapříčiní i konflikty s její prorežimní učitelkou. Zdá se, že se věci začínají dávat do pohybu... Příběh Fany líčí průběh pokojné revoluce na podzim roku 1989 z pohledu dítěte.

Další informace o filmu pro učitele

FILM PROMÍTÁME V ČEŠTINĚ NEBO NĚMČINĚ DLE PREFERENCÍ.

Princeznu Ellenu od narození provází příslib mocné kletby, kterou na ni uvrhla čarodějnice Murien. Kletba se má naplnit v den Elleniných dvacátých narozenin, jakmile zapadne slunce. Avšak ve chvíli, kdy zajde poslední sluneční paprsek a vše se zdá ztraceno, princezna zjišťuje, že zůstala uvězněná v čase. Pokaždé, když se kletba naplní, Ellena procitne do dne svých dvacátých narozenin a je nucena ho prožít celý znovu. Aby zachránila své království i sebe samotnou, musí v sobě nalézt odvahu a čisté srdce a dávné kletbě se jednou provždy postavit. (Bohemia MP)