Obávaný

Jean-Luc Godard. Filmař, jehož jméno se hojně skloňuje v intelektuálních kruzích. A přestože se mu mainstreamové publikum radostně vyhne, ovlivnil kinematografii v nejširším spektru: od experimentu přes nezávislý film až po zmíněný mainstream. Titul Obávaný však Godarda zachycuje nikoliv v roce 1965, kdy ještě vesele „experimentoval” s vyprávěním a s žánrem, ale v roce 1967, kdy prochází hlubokou proměnou. Vychází ze vzpomínek Godardovy manželky Anne Wiazemské a Godarda sleduje právě v období, kdy se tento cinefil a umělec stává nepochopeným maoistickým umělcem.

Ač by se zdálo, že hraných filmů o uměleckých filmařích není tak mnoho, přesto se objevují – většinou tedy o osobnostech spjatých zejména s šedesátými lety 20. století. Nevyrašil tady jen obávaný, nepochopený a vysmívaný J. L. Godard, ale též např. Pavel Juráček (podle jeho Deníků vznikl Klíč k určování trpaslíků) a Jan Němec (mj. Vlk z Královských Vinohrad a Krycí jméno Holec). Z poslední doby si můžeme připomenout také P. P. Pasoliniho (Pasolini, r. Abel Ferrara) či Federica Felliniho (Hledání Felliniho, r. Taron Lexton, 2017).