Iluminace

Iluminaci, která ve filmových klubech sedmdesátých let zapůsobila jako zjevení, v zasvěceném lektorském úvodu představí Jaromír Blažejovský, filmový historik a teoretik, přednášející na Teorii filmu a audiovizuální kultury FF MU.

„Iluminace“ znamená stav náhlého porozumění. Je to prozření, kdy mysl, která dosud tápala ve tmách je osvětlena paprsky poznání. Po poznání touží také hlavní hrdina, jenž se ptá po smyslu lidské existence a tomuto hledání zasvětí svou existenci. Zajímá se o exaktní vědy, uvažuje o víře, zkoumá svět kolem sebe a to bez kompromisů. Zanussi ve svém třetím celovečerním filmu Iluminace (1971) obnažuje sít nadčasových a univerzálních otázek, které zaměstnávají lidský intelekt. illumination--2 Klíčovou osobností tzv. kina morálního neklidu je bezesporu Krzysztof Zanussi. K filmu se dostal oklikou – začal natáčením amatérských filmů (v letech 1958–1962), pokračoval studiem režie v Lodži (1962–1966) a pak se začlenil do profesionálních struktur. Po několika televizních filmech natočil celovečerní debut Struktura krystalu (1969). Tímto filmem „od vědce pro vědce“ vnesl do světové (tedy nejen do polské) kinematografie zcela osobitý, aktivistický a intelektuální rukopis, v němž se prolíná vášeň pro vědu (Zanussi vystudoval fyziku ve Varšavě) se zájmem o morálku (studoval také filozofii v Krakově) a společensky ožehavá témata. (Miloš Henkrich)